Nejdříve k pojmu SOUDOBOST. Podle slovníku současný, nynější, nedávný. Toto slovo se však bezesporu ponejvíce využívá v elektrotechnice k něčemu, co lze vystihnout i lépe.
To hlavní oč tu běží je stanovit velikost hlavního jističe tak, aby nebyl poddimenzován a zbytečně nevybavoval a na druhé straně, aby nebyl příliš velký a klient zbytečně neplatil, což by šlo na vrub naši pověsti.
Dva výstižné pojmy jsou MAXIMÁLNÍ a BĚŽNÝ a to vše v REÁLNÉM ŽIVOTĚ.
Lze očekávat, že když lze zásuvkový obvod zatížit 3680 W, tak existence 5ti takových obvodů dá ve výsledku 18,4 kW? NIKDY.
Když 4členná rodina obývá rodinný dům s 50ti svítidly po cca 10 W (LED), stane se někdy, že budou svítidla odebírat 500 W? NE.
Může tepelné čerpadlo 2,5 kW s topnými patronami 2x3 kW někdy odebírat 8,5 kW? ANO.
V kuchyni je varná deska 6,5 kW. Dále trouba 2,4 kW. Mikrovlnka 1,2 kW. Rychlovarná konvice 1 kW. Je potřeba počítat s příkonem 11,1 kW? JISTĚŽE NE.
Když nahřívá pračka, bere 2 kW. Sušička jde na 800 W. Musím rezervovat 2,8 kW? NE
Představujete si, že budou prát, sušit, vařit, péct, svítit a venku bude – 20 °C? Běžte k lékaři a to i přesto, že by to šlo a možná se to i někdy stane.
Reálný život takové situace nevylučuje, ale NENÍ TO BĚŽNÁ REALITA a dokonce i BĚŽNÉ ŠPIČKY, nebo-li MAXIMA zdaleka nejsou shodné s touto vizí.
Jak lze tedy rozumně odhadnout běžnou spotřebu a běžné špičky během dne? Elektrotechnika používala pojem SOUDOBÝ a snažila se jej vyjádřit číslem. Byl to koeficient, kterým se násobil INSTALOVANÝ PŘÍKON, ale jak vyplývá z uvedených příkladů, tak to, že je něco namontováno ještě nic neznamená a kouzelné číslo „koeficient soudobosti“ je jen mýtem.
Co se zdá být nejlepší cestou?
Asi nejrozumnější cestou je seskupit obvody do skupin a odhadnout jejich odběr v reálném životě, a to podle toho kolik osob se v objektu pohybuje a jak pravděpodobně budou spotřebiče a obvody používat. OBVODY NELZE HODNOTIT JEDNOTLIVĚ, ALE JEN JAKO SKUPINU STEJNÉHO CHARKTERU NEBO OBLASTI PŮSOBENÍ…ZÁJMU!!!
Příklady:
V penzionu je elektrokotel, nebo el. podlahové vytápění a pro chlazení v létě jednotky SPLIT. Tyto dva odběry se nikdy nepotkají. Pro výpočet hlavního jištění se vezme to „horší“, tedy el. vytápění a budeme se tvářit, jako že chlazení neexistuje.
V patře kancelářské budovy je 50 PC pracovišť, 100 zářivkových svítidel 118 W, 2 kuchyňky, každá se třemi mikrovlnkami. Všichni jsou v práci: jedno pracoviště 250 W + 236 W na světlo + ze 6ti mikrovlnek pojedou najednou max.3 => 50 * 486 + 3600 = cca 28 kW + výroba tepla, VZT.
Ve školce je sice 16 zásuvkových obvodů, ale celá spotřeba budou 2 PC, nějaké rádio. Osvětlení nikdy nebude celé na 100 %. Třídy * 0,8. Ze zázemí šatny ráno všechny, sociálky na 30 %. I když jsou v kuchyni kotle, konvektomaty, trouby, ohřívací pulty, myčka, tak největší zátěží budou konvektomaty spolu s jedním kotlem a jednou smažící pánví. V procesu vaření a výdeje už to více nebude (je potřeba to probrat s kuchařkou…nikdy ne s technikem co sedí v kanclu).
Ve výrobní hale je potřeba popovídat s vedoucím provozu a posčítat stroje a spotřebiče, které se sejdou najednou.
Takovým způsobem se dostanou reálná čísla, díky kterým se vybere hodnota hlavního jističe.
K tomu se mohou přidat další tři věci.
1/ Ne vše jede ve stejné části dne.
2/ Některé výkony se dají pro nepřekročení stanoveného limitu omezit.
3/ Některé odběry se nikdy nemohou potkat.
Tak či tak je nutné nějak vyjádřit odebíraný výkon a to běžný a hlavně reálně maximální a někdy i pro různé části dne. Z toho vyplyne nejen požadavek na jištění, ale třeba se ukáže možnost jak špičky omezit. Popravdě řečeno to řeším při projektu každého druhého i jen rodinného domu a čím je někdo větší podnikatel, tím víc chce šetřit na platbách, rezervaci příkonu apod.
Z těchto důvodů vznikl program SOUDOBOST.